Vážené knihomolstvo,
ráda bych vám představila knihu Kazatel, která je románovou prvotinou spisovatele Honzy Vojtíška. Jako svou 13. publikaci tento hororový román vydalo nakladatelství Martin Štefko – Golden Dog a pyšní se obálkou od grafika Michala Březiny.
Kniha mi přišla závěrem minulého měsíce, ale díky nemoci jsem se vrhla na tuto recenzi až nyní, a to i přesto, že podklad pro ni již byl dávno hotov.
Nejprve pár slov k obálce. Po rozbalení balíčku s knihou mne zaujal nezvyklý hrubý papír, který byl použit na obálku. Za mě skvělá volba, obálka je do ruky příjemná, formát dobře zvolený a pevnost papíru taktéž. Na rozdíl od některých knih tohoto formátu, netlačí při četbě, po jednom čtení vypadá téměř jako neotevřená a po dvou až třech čteních, není znát poškození, vazba pevná bez známky opotřebení.
Ano, ano, po mně to sjela i rodinka. Závěrem k obálce musím pochválit skvěle zvolenou pasáž z předmluvy dalšího českého hororového spisovatele Svatopluka Doseděla.
ČESKÝ HOROR: ŘEMESLO NEDOCENĚNÝCH?
S hororem v našich končinách je to složité, ale jsou tu lidé, kteří neztratili vůli a sílu
za jeho existenci bojovat a stejně jako pan Doseděl, tak i já věřím tomu, že předem prohrává, jen ten, kdo se vzdává. A jak možná tušíte, tohle rozhodně není případ Honzy Vojtíška, ani jeho postav Řehoře a Gabena.
„Tož si tahle večer nalej do sklenky něco dobrého k pití, ztlum světlo, otevři Kazatele a těm dvěma v mlýnku na maso drž palce.“ -Svatopluk Doseděl-
Samotný děj knihy je rozdělen do dvaadvaceti kapitol a odehrává se ve dvou časově oddělených liniích, totiž středověku a současnosti.
První kapitolu zasadil autor do prostředí EBM párty, kde krásně vykreslil prvky typické pro subkultury, jež se na podobných akcí schází. Ostatně, jednu dobu jsem chodila na EBM akce každou první sobotu v měsíci, takže je mi jasné, že autor je buď posluchačem nebo musel absolvovat nejednu antropologickou návštěvu. Za svižného rytmu elektronické hudby se nám představí hned tři postavy, tak se nezasekněte
jak já při vrtění na židli. To je tak, když si jako kulisu pustíte Centhron (EBM).
Druhou kapitolou se dostáváme do roku 1476. Pro ty kdož spali o hodinách dějepisu jde o období Jagellonců na Českém trůně. Příběh nás vede do malebné krajiny jihočeského Pošumaví, kde se představuje čtenáři kazatel Řehoř.
Začátek románu se slibně rozjel a téměř hned po seznámení se s prostředím
a postavami začíná pozvolna nabírat grády. Ano, na place je první mrtvola!
Okolnosti jsou poněkud děsivé, no jsme v horroru a NE, opravdu, bych tak skončit nechtěla! Ono úmrtí se chvilku řeší, psyché postav je nahlodáno a jede se dál…
Honza nás nenechává vydechnout a servíruje další množinu temnoty, děsu, strachu
a k tomu kozačky, které vzápětí střídá zmatek, lapkové a prapodivné záblesky světla. Děj románu se na chvíli zpomaluje, ale to jen dívčí podbřišek žhne touhou a z hloubi stavení vycházejí slastné vzdechy. Autor dal prostor troše té lásky.
V kapitole 11. jsem si připadala jak pozorovatel mnichů z románu Jméno růže od Umberta Eca. Manuskripty, brky a vzácné inkousty, ale i chlad z kamenných zdí, dýchá z každé strany, tak jako i prostota místa spolu s hloubkou ducha. Vše je opět vykresleno dle historických pramenů, což vídám žel jen u menšiny knih.
Následující kapitola může na některé čtenáře působit jako narušující element postupně se skládajícího celku, avšak ukazuje, jak lze pracovat se staršími religiózními narativy v současné próze.
Venku je noc, přívaly deště bičují okénko potemnělé klášterní cely a za dveřmi jsou slyšet kroky…
Pokud jste někdy přemýšleli, zda se odehrávají v celách klášterů nějaké úchylárny, tak vězte, že to chce ještě znásobit, o kus posunout hranice a podobná divočina to může být i doma...
Cca. za polovinou knihy, pak dochází ke sloučení obou dějových linek, a to velmi nenuceným způsobem. Zprvu jsem měla z tohoto místa trochu strach, ale je znát, že autor není nováčkem, nýbrž ostříleným matadorem. Výhybky jsou promazány, vše postupně zapadá do mezer a hororový expres bez skřípění pokračuje vysokým tempem. Následuje ještě pár flashbacků, které doplňují dějovou linku, jedna výprava pro zombie…
…no a je tu velké finále!
Co víc k tomu napsat?
Hodnocení 90% - splněná očekávání kvalitního románu, propracované postavy, dobře zachycené prostředí a historické prvky opřené o pořádnou rešeršní práci. Kapitoly 11., 14. a 16. jsou za mě TOP! Budu se těšit na další román.
...
A jeden vzkaz pro všechny zvědavce:
V případě, že něco najdete na kusu ohořelého pergamenu, počínejte si s maximální obezřetností!
V závěru recenze bych chtěla poděkovat nakladatelství Martin Štefko – Golden Dog za zaslání Kazatele a popřát hodně zdaru do budoucna.